Zaměření schodiště je důležitý krok
při jeho plánování a výrobě.
Určit polohu nástupu schodiště, respektive přední hrany 1. stupně = stanovit délku nástupního ramene schodiště.
Toto vyplývá většinou z projektové dokumentace, pokud není určena – tak lze postupovat takto: Optimální schodiště na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 165 mm, při výšce 2800 mm tedy 4600 mm. Strmé schodiště: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 140 mm, při výšce 2800 mm tedy 3900 mm. Velmi pohodlné: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 190 mm, při výšce 2800 mm tedy 5300 mm. POZOR ALE: Uvedené míry se vztahují na pochodovou linii (též čára výstupu = trasa chůze po schodišti) - proto pokud měříme délku po vnější straně schodiště je třeba od této délky odečíst cca jeden metr (jednu šířku schodiště)
Ověřit pravý úhel výstupní hrany schodiště vůči délce L2 měřené v dalším kroku. Pokud se úhel tzv. zavírá, je nutné s tím počítat a odchylku odečíst od změřené půdorysné délky.
Nyní změřit délku výstupního ramene L2 – spustit svislici od výstupu k dolní podlaze (ideálně po zdi podél ramene, pokud existuje) a odtud pak změřit vzdálenost k vnějšími rohu schodiště. Je-li přímo pod výstupní hranou zeď k podlaze, máte měření snazší. Nezapomeňte však zkontrolovat svislost a případně korigujte. Je-li však výstupní hrana "utopena" až za rovinu této zdi – nezapomeňte připočítat rozdíl.
Následně pokračovat od vnějšího rohu a změřit délku nástupního ramene L1 = od rohu k přední hraně 1.stupně.
Pozor na existenci (i budoucí) obložky dveří vedle nástupu – kvůli kolizi se schodnicí. Rovněž je vhodné zaměřit otvory, dveře a jiné elementy ve (na) stěnách vedle schodiště a posoudit opět možnost kolize.
Změřit velikost (většinou šířku) stavebního otvoru a stanovit šířku schodiště. Doporučujeme nejméně 1 m. Limitující je v tomto směru bývá právě šířka hotového stavebního otvoru. Dále je nutno vzít v potaz tloušťku případného obkladu stropu a poté ponechat ještě 50mm místa podél budoucího madla zábradlí – mezeru na prsty. Pro chápání tohoto rozměru je podstatné, jaký je vzájemný poměr délek ramen schodiště a poloha výstupní hrany. Někdy bývá nástupní rameno krátké a dlouhé výstupní rameno L2 je pak v šířce limitováno šířkou otvoru. Jindy naopak je podél délky obdélníkovém otvoru nástupní rameno L1 a délka výstupního ramene L2 je shodná s šířkou otvoru.
Po změření délek ramen L1 a L2 je velmi důležité ověřit, zda svírají přesný pravý úhel. Pokud ne, je nutné o odchylku správně zkorigovat zadávané délky pravoúhlého půdorysu.
Při měření výšky je vhodné držet se následujících doporučení: Měření provádět uprostřed šířky výstupní hrany budoucího schodiště (eliminace nerovnosti podlahy). Pomocí dlouhé rovné latě a vodováhy zkontrolovat vodorovnost dolní podlahy mezi nástupem a v místě pod výstupem schodiště – kde měříme kolmou výšku. O případný rozdíl korigovat naměřenou výšku schodiště.
Ideální je měřit výškový rozdíl hotových finálních povrchů podlah. Pokud finální podlahy nejsou hotové, avšak jejich skladba je již stanovena, je vždy nejjednodušší si budoucí tloušťky (parket, dlaždic, marmolea...) nasimulovat a měřit opět jako rozdíl hotových podlah. Vyhneme se omylům v odečítání / přičítání tlouštěk podlah.
Poslední důležitý rozměr u schodiště je podchodná výška. Existuje jen u schodišť, které mají nástup pod stropem v místnosti. Měří se jako světlá výška mezi spodní hranou stropního otvoru a stupněm schodiště svisle pod ní. Ideál je 220 cm a více.
Pokud to lze z PD vyčíst a dopočítat – rozhodně zkontrolujte.
V případě dvou schodišť nad sebou – je třeba brát v úvahu při plánování nástupu horního schodiště rozměr otvoru pod ním – aby schody tzv. "nespadly do díry".
