Zaměření schodiště je důležitý krok
při jeho plánování a výrobě.
Určit polohu nástupu schodiště, respektive přední hrany 1. stupně = stanovit délku nástupního ramene schodiště.
Toto vyplývá většinou z projektové dokumentace, pokud není určena – tak lze postupovat takto: Optimální schodiště na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 165 mm, při výšce 2800 mm tedy 4600 mm. Strmé schodiště: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 140 mm, při výšce 2800 mm tedy 3900 mm. Velmi pohodlné: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 190 mm, při výšce 2800 mm tedy 5300 mm. POZOR ALE: Uvedené míry se vztahují na pochodovou linii (též čára výstupu = trasa chůze po schodišti) - proto pokud měříme délku po vnější straně schodiště je třeba od této délky odečíst cca jeden metr (jednu šířku schodiště)
Ověřit pravý úhel výstupní hrany schodiště vůči délce měřené v dalším kroku. Pokud se úhel tzv. zavírá, je nutné s tím počítat a odchylku odečíst od změřené půdorysné délky.
Nyní změřit délku výstupního ramene L2 – spustit svislici od výstupu k dolní podlaze (ideálně po zdi podél ramene, pokud existuje) a odtud pak změřit vzdálenost k vnějšími rohu schodiště. Je-li přímo pod výstupní hranou zeď k podlaze, máte měření snazší. Nezapomeňte však zkontrolovat svislost a případně korigujte. Je-li však výstupní hrana "utopena" až za rovinu této zdi – nezapomeňte připočítat rozdíl.
Změřte velikost stavebního otvoru (většinou šířku) a podle toho určete šířku schodiště; doporučujeme minimálně 1 m, přičemž limitujícím faktorem bývá právě šířka hotového stavebního otvoru. Dále je třeba zohlednit tloušťku případného obkladu stropu a ponechat přibližně 40 mm prostoru podél budoucího madla zábradlí pro mezery na prsty. Pro správné pochopení tohoto rozměru je důležité zohlednit vzájemný poměr délek ramen schodiště a polohu výstupní hrany. Někdy bývá nástupní rameno krátké, a délka výstupního ramene L2 je pak v šířce limitována šířkou otvoru. Jindy naopak, pokud je nástupní rameno L1 podél délky obdélníkového otvoru, je délka výstupního ramene L2 shodná s šířkou otvoru.
Pro případné nerovnosti zdí doporučujeme šířku schodiště snížit o 4–5 mm.
Po změření délek ramen L1 a L2 je velmi důležité ověřit, zda vzájemně svírají přesný pravý úhel. Pokud ne, je nutné o odchylku správně zkorigovat zadávané délky pravoúhlého půdorysu.
Při měření výšky je vhodné držet se následujících doporučení: Měření provádět uprostřed šířky výstupní hrany budoucího schodiště (eliminace nerovnosti podlahy). Pomocí dlouhé rovné latě a vodováhy zkontrolovat vodorovnost dolní podlahy mezi nástupem a v místě pod výstupem schodiště – kde měříme kolmou výšku. O případný rozdíl korigovat naměřenou výšku schodiště.
Ideální je měřit výškový rozdíl hotových finálních povrchů podlah. Pokud finální podlahy nejsou hotové, avšak jejich skladba je již stanovena, je vždy nejjednodušší si budoucí tloušťky (parket, dlaždic, marmolea...) nasimulovat a měřit opět jako rozdíl hotových podlah. Vyhneme se omylům v odečítání / přičítání tlouštěk podlah.
Poslední důležitý rozměr u schodiště je podchodná výška. Existuje jen u schodišť, které mají nástup pod stropem v místnosti. Měří se jako světlá výška mezi spodní hranou stropního otvoru a stupněm schodiště svisle pod ní. Ideál je 220 cm a více.
Pokud to lze z PD vyčíst a dopočítat – rozhodně zkontrolujte.
Při návrhu dvou schodišť umístěných nad sebou je nutné při plánování nástupu horního schodiště zohlednit rozměr otvoru pod ním, aby nedošlo k situaci, kdy by schodiště „spadlo do díry“. Doporučujeme proto, aby horní schodiště přesahovalo otvor pod ním o 100–150 mm.
